Domácí násilí po dobrém

DOMÁCÍ NÁSILÍ PO DOBRÉM

Co znamená slovo “dobro” ve spojení s domácím násilím? Totéž, co suchá voda, žhoucí led, nehybný vítr anebo – řečeno s Jaromírem Nohavicou – “Baník, jak poráží Barcelonu?”.

Domácí násilí je patrně nevymýtitelné. Vždycky existovali a vždycky budou existovat lidé, kteří jsou tak slabí, že neumí neshodu názorů řešit jinak, než silou. Jde o to, aby jich bylo co nejméně a aby byli slušní lidé schopni rozpoznat hrozící nebezpečí včas.

Ze statistického hlediska je situace v České republice vcelku bezútěšná. Velkou potíží řešení tohoto problému je právě ono “včas”. S nožem pod žebry už pozná domácí násilí každý – ale rozeznáte tendenci k domácímu násilí deset let před tím, než skutečně nastane? U sebe, u partnerů svých dětí, u kamarádů?

Všechny dosavadní kampaně proti domácímu násilí ukazovaly až jeho akutní fázi.  Ukazovaly modřiny, monokly, strach, krev. Je přirozené před něčím takovým přivírat oči, odvracet se. Chtít věřit, že se to mě ani mého okolí netýká. My chceme poukázat na problém domácího násilí v jeho nejranějších fázích, kdy se dá ještě udělat mnohé pro to, aby domácí násilí nevzniklo – a pokud se nedá, dá se daleko snáze z takového vztahu odejít.

Chceme mluvit o ošklivých věcech hezky – právě pro to, aby bylo možno tento problém odtabuizovat a účinně ho řešit. Chceme, aby těch českých 38 % kleslo alespoň na 25 %. Věříme, že se to povede – až to nastane, budeme mít stejnou radost, jako kdyby Baník porazil Barcelonu…