Nejčastější mýty na toto téma:

  • Násilí se oběti líbí – dojem, že někomu imponuje sado-masochistický vztah, je rád trestán
  • Oběť má ze vztahu výhody – zisky, např. finanční, převažují pro oběť nad ztrátami a je ochotna výměnou za pohodlný život snášet násilí, než by šla do práce, raději drží pár facek
  • Provokuje partnera – kdyby se choval/a normálně, nerozčílil by se partner a nemusel ji/ho uhodit, kontrolovat apod.
  • Není to tak zlé, když zůstává – kdyby to bylo opravu vážné, odešel/la by, přece by si to nenechal/a líbit
  • Pachatel DN musí být psychicky nemocný – ,,bohužel“ ne, je to spíše povahový rys, neschopnost řešit a zvládat emoce, psychiatricky nebývají nemocní, i psychicky zdravý člověk může dělat hrozné věci

Vztahové násilí (především v partnerském vztahu), probíhá v kontextu:

  • Existence původní lásky k partnerovi
  • Násilí není nepřetržité
  • Cyklus násilí podporuje naději, že bude lépe
  • Objektivní důvody, obavy
  • Vlivy dlouhodobého násilí na psychiku oběti
  • Osobnostní rysy a naučené modely chování oběti

Naučený model chování. V minulosti oběť už zažila prostředí, ve kterém bylo násilí běžné, nebo přinejmenším tolerované. Chybí jí ,,rozpoznávací schopnosti“, dlouho toleruje překračování hranic ze strany pachatele a nechá na sebe dál působit patologické prostředí. Pro člověka z venku je chování oběti nepochopitelné, ona sama většinou závažnost bagatelizuje.

Nízké sebevědomí. Výchovou v prostředí s násilím a devalvací je ovlivněno sebevědomí dětí. Zvláště dívky jsou už připraveny na roli ponižované či týrané osoby, už ji zažily a akceptují ji. Vlastně je to tak v jejich očích normální, ženský úděl atd. Dlouhodobý psychický tlak implementuje oběti pocit, že ona a její nevhodné chování je buď přímo příčinou, nebo alespoň spouštěčem útoku.

Padesátiletá žena, vysokoškolsky vzdělaná, dlouhodobě znevažována manželem s nižším vzděláním a řadou osobních problémů. Vzpomíná, jak jí otec říkával, že je bohužel jen polodebil. Kdyby byla debil úplně, mohli by ji dát do ústavu. Takhle si ji musí nechat. Tato žena se léta starala o svého otce poté, co byl stižen několika mozkovými příhodami a posléze u něj propukla Alzheimerova demence.

Zvláště ohrožené jsou takové osoby, které mají z objektivních důvodů horší šanci navázat a udržet vztah. Jsou to osoby se zdravotním postižením či jiným znevýhodněním.

25letá dívka po dětské mozkové obrně je pohybově omezena, chodí o francouzských holích, byla opakovaně napadána fyzicky, každodenně ponižována svým partnerem. Při rozhovoru s poradkyní uvedla, že se nezlobí, chodí pomalu, zaslouží si tedy popohnat, partner je  jinak laskavý, že to toleruje, vlastně nikdy nedoufala, že se se svým postižením vdá.

Cyklus násilí alias lepší dny. Je omylem, že násilí je téměř nepřetržité. V mnoha případech se opakuje stálý scénář. Za nějakou dobu nahromaděné napětí začíná stoupat, všichni přítomní to intenzivně vnímají. Agresor si pak pod záminkou vybije svou zlost na oběti, na dětech, případně dalších osobách. Spouštěčem je často drobnost, dokonce taková, že i násilník je běžně ani nevnímá. Po útoku následuje fáze usmiřování a odčiňování, omluvy, prosby, na veřejnosti okaté předvádění, jak se máme rádi. V horších, terminálních fázích jsou omluvy vystřídány výhružkami.

Vztah, láska. Od obětí, zvláště žen, slýcháme, že přes všechno nedobré mají svého partnera rády. Nebyl takový vždy, má své dobré stránky, je důležité, aby děti měly otce.

Mladá žena byla přijata k pobytu na Krizové centrum. V noci utekla z bytu, nechala doma asi dvouletého syna v postýlce. Měla jen kamaše a svetr, pantofle. Byl únor. Manžel je velmi emotivní, miluje jejich syna, odmala vyrůstal s matkou, která jako příčinu všech životních peripetií viděla jeho otce. Nezajímal se, chlapec mu byl lhostejný. To on nikdy neudělá. Je extrémně fixovaný na syna, nesnese, aby o něj nebylo pečováno bezchybně a okamžitě. Matku dítěte stresuje, ta je nervózní a chybuje. Partner j pak trestá, naposledy je uhodil, protože jí vklouzla lahvička s mlékem a polila dítě. Vyhnal ji z bytu.

Finále. Vyhrožování, stalking. Nejzávažnějším udržovacím faktorem je vyhrožování obětem. Nejčastěji jde o hrozbu odebrání dětí (ne že by se o ně agresor chtěl vážně starat), o podání trestního oznámení, například pro facku, kterou oběť v zoufalství dala pachateli. Vyhrožovat se dá i erotickým videem, natočeným v dobách, kdy to ještě šlo. Prostě čímkoliv. Oběť tomu uvěří, protož dobře ví, že pachatel už dávno překročil všechny meze. Navíc, dlouhodobý život s násilím může potencovat i takové chování, které oběť zdiskredituje.

Paní N., 39letá inženýrka, již 15 let pracuje jako uklízečka. Krátce po uzavření manželství ze spolužákem z VŠ se začala uzavírat, přestala se stýkat s přáteli. Nikoho nepozvala na návštěvu do nového bytu. Koho by napadlo, že manžel jí zakázal chodit otevírat návštěvám. Proč? Prý je tak hnusná, že by už vícekrát nikdo nepřišel.