Kdo je obětí? Kdokoliv.

Oběťmi domácího násilí se stávají lidé bez ohledu na své sociální postavení, věk, rasu, postižení, sexualitu a životní styl. Násilí může začít kdykoliv – v novém vztahu či po mnoha letech společného života.
Oběť postupně ztrácí schopnost řešit situaci (nezávisle na svých schopnostech, inteligenci, vzdělání). Chybí jí modely řešení podobných situací, nemá dostatek sebevědomí. Sama se může domnívat, že násilí patří do vztahu (vliv výchovy, soužití s násilníkem v dětství).

Typické znaky oběti:

citové pouto k násilné osobě
naučená bezmoc
ztráta pocitu kontroly
autodestrukce (už je jí vše jedno)
oddělení psychiky od vnímání těla (snížený práh bolesti)

Specifika DN na mužích

Už s ohledem na obvyklý pohled společnosti na roli muže a ženy ve společnosti jsou muži – oběti DN ohroženi vysokou stigmatizací. Za svou situaci se extrémně stydí a pomoc nevyhledávají dlouhou dobu. Také projevy násilí bývají jiné. Časté je znevažování myšlenek a činů muže, chování se k němu jako k méněcennému, finanční omezování, vyhrožování (neuvidíš děti, zničím tě). V posledních letech se množí trestní oznámení sexuálního zneužívání dětí či znásilnění partnerky. Vyšetřování a dokazování je další útrapou oběti. Fyzický útok bývá beze svědků. Muži, kteří se nám v poradnách s takovou situací svěří, často uvádí, že se obávají bránit se, protože by mohli ženě ublížit a jejich osud by tak byl zpečetěn. Následovalo by trestní oznámení a z oběti by se stal útočník. Muži zůstávají nejčastěji z důvodu, že se bojí ztráty kontaktu s dětmi, neúměrných alimentů, ztráty společenské prestiže.