Muj pribeh zacal pred peti lety v USA. Zila jsem tu tou dobou uz par roku nelegalne, ale pomerne spokojene. Vetsina mych kamaradu i pritel byli v te same situaci. Byl to normalni, trochu fadni zivot. Az do doby nez jsem potkala Marka. Obdivovala jsem ho od zacatku. Byl vysoky, sarmantni, vtipny… a zasnoubeny. Stejne jako ja. Nase chemie ale byla tak silna, ze jsme se potaji zacli schazet a zamilovali jsme se do sebe tak blaznive, ze nam bylo jedno jak tim ranime nase tehdejsi partnery. Jedine na cem nam zalezelo jsme byli my dva a nase laska. Kdyz vse prasklo ztratili jsme nejen nase partnery, ale i skoro vsechny kamarady, kteri nam to nemohli odpustit. Nam to ale ani neprislo. Jedine co jsme potrebovali byl jeden druheho.

O svatbe jsme zacali mluvit po par mesicich a brzo na to me pozadal o ruku. Zacali jsme se take pokouset o miminko. Byla jsem na vrcholu stesti! Marek byl ten nejlepsi partner na svete. Svatba se blizila, vse bylo naplanovane a ja nemela ani sebemensi pochybnosti ze tahle pohadka nebude trvat vecne. Oba jsme chteli v nas svatebni den vypadat co nejlepe a tak Marka napadlo ze si vzhled vylepsi pomoci steroidu. A tim to vsechno zaclo. Zmenil se v uplne jineho cloveka. Zacal dost pit, hadali jsme se, v noci nechodil domu. Nelibilo se mi to. A to ho rozcilovalo. Zacal mit zachvaty nekontrolovatelneho vzteku pri kterych rozbijel veci a vybaveni bytu a po kterych nasledovaly prosby o odpusteni a plac. Rikal ze me miluje, ale nezaslouzi si me. Nechapala jsem. Byla jsem slepa. Zrejme omamena laskou… Dva mesice pred svatbou mi rekl ze si musime promluvit. V tu chvili mi to doslo. ON ME PODVADI!

Sveril se mi ze se zamiloval a ze me opousti. Kdyz jsem se dozvedela s kym, rozesmala jsem se. To nemohla byt pravda. Stara, vecne ozrala stripterka co mluvila hur nez delnik na stavbe! Vypadala a chovala se jako pornoherecka a to se mu libilo. Jak ponizujici! Dalsi dva mesice byly peklo. Zhroutil se mi cely svet a nebylo na koho se obratit. Vsechny penize padly na svatbu, rodine jsem se stydela cokoliv rict a do prace jsem v mem stavu taky nemohla. Jen jsem lezela a brecela a hubla. Chtelo se mi umrit. Premyslela jsem jak se zabit. Nechci zit bez nej. Jde to vubec?? Uz nikdy nepotkam nikoho jako on! Cekani v prazdenem byte me ubijelo, ale nemela jsem silu vyjit ven. Ticho jakoby kricelo. Marek byl z pohledu na me vydeptanej a tak radsi chodil za ni. Rikal ze si to zaslouzim. Za to ze “jsem ho odloudila” od jeho byvale partnerky. Ma pravdu. Po nekolika tydnech jsem se rozhodla ze se musim odstehovat, jinak se zblaznim. Ale kam? Jak?? Uplne bez penez, bez pomoci…

Zacala jsem si hledat byt a prvni na ktery jsem narazila byl perfektni. Jenze kde vzit penize na prvni najem, zalohu a stehovaky? Zavolala jsem svemu sefovi a ten mi penize do hodiny pujcil. Marek byl na vikend pracovne pryc a tak jsem si zbalila veci a byla pripravena se odstehovat druhy den. Jenze Marek se necekane vratil a kdyz uvidel moje sbalene veci, zacla scena. Rozkopal dvere i postel, do steny udelal diru pesti a pohrozil mi ze pokud vse okamzite nevybalim, rozbije mi pocitac i tablet. Nazval me zlodejkou a kurvou a nechapal jak si vubec dovoluju premyslet o odchodu. Kdo za nej bude jako platit najem??! Zavolala jsem novemu bytnemu a rekla mu ze se pristehuju pristi tyden. Do te doby se Marek uklidni a vse bude ok. OMYL!

Po par dnech nakonec pochopil ze to bude nejlepsi a nechal me zase vse sbalit a tesil se na zivot s jeho novou pritelkyni. Neustale mi opakoval jak je lepsi nez ja ve vsem co dela – od postele az po uklid. Prisla posledni “spolecna “ noc v nasem byte. Po prichodu domu na me na stole cekaly dve kulky. Marek za mnou zavrel dvere a oznamil mi ze mi vystreli mozek z hlavy jestli se nebudu chovat slusne. Stala jsem jako oparena. Co jsem mu udelala? Kde by vzal zbran? Nebral a jsem ho vazne a zavrela se ve sve loznici. Prisel dovnitr a zacal vyzvidat co budu delat dal. Rekla jsem ze uz ho to nemusi zajimat a to ho nastvalo. Ptal se koho suk** a kdyz jsem neodpovidala, omotal mi kolem krku snuru od zupanu a zacal me skrtit. Jak mu mam odpovedet kdyz nemuzu dychat?! Prestal az kdyz jsem zacla ztracet vedomi. Vzal mi telefon a dozadoval se kodu. Zacli jsme se prat a on me prudce strcil. Dopadla jsem na roh stolku a narazila si hlavu. Tady uz prestava legrace.

Rekla jsem ze chci odejit, ale on zamkl dvere a stoupl si pred ne. Nenapadlo me nic horsiho nez rict, ze zavolam policajty jestli me nenecha jit. Jak asi huso hloupa, kdyz ma tvuj telefon? Pozde. Moje vyhruzka ho dopalila natolik, ze popadl nejvetsi nuz co jsme v kuchyni meli, chytil me pod krkem a dotahl me do loznice. Hodil me na postel a klekl si nade me. Zacal mi nozem jezdit po celem tele a pak mi ho prilozil na krk, stiskl a prudce trhnul rukou. Pane Boze on me podriznul!! To je divny, necitim zadnou bolest.. Divam se do jeho dabelskych oci a vidim ze se zacina smat. Sahla jsem si na krk v nadeji ze zastavim krvaceni stisknutim tepny jak jsem to videla mnohokrat v televizi. Moment! Neco tu nehraje! Necitim zadnou krev. Jakto? Marek se ocividne dobre bavil mojim prekvapenym vyrazem. “Podriznul” me tupou stranou noze a ne tou ostrou. Necitila jsem rozdil. Jen tak pro legraci. Nebo spis za vyucenou. Zacla jsem panicky brecet a kricet a aby me utisil, vzal nuz a “jako” me chtel bodnout do tvare. Zavrela jsem oci a ucitila spicku noze na vicku. Tlak noze byl stale vetsi a ja pochopila ze pokud neco neudelam, prijdu o oko. Nebo o zivot. Zacla jsem se s nim prat.

Nevim jak dlouho to trvalo, ale prestali jsme az kdyz jsme uslyseli jak nuz dopadl na zem. Podival se na me a zacal brecet. Zase jsem nechapala. Pak jsem se na sebe podivala taky a pochopila jsem. Vsude byla krev. Tekla mi z rukou, byla na mem tricku, na prosteradlech, na nozi. Marek se sesunul k zemi a zacal vzlykat. Ze nevi co ho to popadlo, ze me miluje, ze to nebyl on.. Na nic jsem necekala, popadla jsem telefon a bosa a polonaha vybehla ze dveri. Byla pulnoc a ulice byly prazdne. Boze co mam delat?? Co se to stalo?? Sleduje me?? Dobehla jsem k benzince, ale nemela jsem odvahu jit dovnitr. Sedla jsem si do tmaveho rohu a premyslela o vsem co se stalo a co bude dal.
Marek se mi pokousel dovolat a nechaval mi jeden vzkaz za druhym. Nechtela jsem s nim mluvit ale poslechla jsem si prvni vzkaz. Prosil at nevolam policii, ze ma doma drogy a zbrane a ze ho zavrou na strasne dlouho. A me deportujou. Pane boze on ma pravdu. Nemuzu na policiii. Ziju tu nelegalne a az to zjisti poslou me rovnou domu! A co bude s jeho maminkou az se dozvi ze jde jeji syn do vezeni? Pukne ji srdce. Takova zlata zenska! To ji nemuzu udelat. Stejne se zitra stehuju. Uz ho nikdy neuvidim…

Zavolala jsem kolegyni z prace a ona me prijela vyzvednout. Chtela me odvezt do nemocnice nebo na policii ale ja nechtela. Dorazily jsme k ni domu a ja se zhroutila. Nechapala jsem jak mi to muj Marek mohl udelat! Porad jsem ho milovala a nemohla jsem pochopit ze ten Marek ktereho jsem znala je uz navzdy pryc. Moje zraneni nebyla vazna. Modriny, skrabance od noze a rezne rany na rukou. Vse jsme nafotily. Pak jsem si sedla a zacla poslouchat vsechny zpravy. Omlouval se, brecel. Prislo mi ho hrozne lito. Treba si ted konecne uvedomil co dela a budeme zase stastni. Zavolala jsem mu a citila z jeho hlasu ulevu a utrpeni. Ptal se kde jsem a chtel me vyzvednout. Rekla jsem mu ze se domu vratim, ale ze pokud se svoji kolegyni neozvu kazdou pulhodinu, zavola policii. Kdyz jsem dorazila, obejmul me oba jsem si lehli do postele a breceli. Pak se zvednul a rekl ze musi jit. Ze zavolal svoji pritelkyni a rekl ji co mi udelal a ona kvuli nemu odesla driv z prace a nechce ji nechat cekat. V tu chvili mi konecne doslo, ze je konec.

Druhy den jsem se odstehovala a v novem byte mi bylo kupodivu dobre. Konecne jsem mohla zase dychat. Pripadala jsem si volna. Byli chvile kdy jsem plakala, ale taky stale casteji ty, kdy mi bylo dobre. Vratila jsem se zpatky do prace a do normalniho zivota. Marek mi porad dluzil dost penez a ja horko tezko mela na najem, takze jsem je chtela zpatky. Sliboval ze mi penize vrati a neco malo mi i poslal. Nemohl ale snest ze nade mnou nema kontrolu a zacal me vydirat. Porad dokola volat a vyhrozoval ze pokud mu nebudu zvedat telefon kdykoliv mi zavola, zadny penize neuvidim. Nekdy to bylo par telefonu tydne, jindy treba i deset za hodinu. Zacinal byt stale sprostsi, pospinoval nejen me, ale i moji rodinu a zaroven mi vypravel, jak skvele se se svoji pritelkyni ma. Vse mi nahraval na zaznamnik. Kdyz zjistil ze mam novou znamost jeho zurivost vzrostla jeste vic.

Ryana jsem potkala v baru. Vedela jsem ze je starsi, ale vypadal moc mile a taky sexy. Ze zacatku jsme byli jen pratele, ale oba jsme vedeli ze nas to k sobe pritahuje. Kdyz jsem zjistila, ze ma deti, nas vekovy rozdil je pres dvacet let a navic pracuje jako detektiv pro New Yorskou policii, moc sanci jsem nasemu vztahu nedavala. Bylo nam ale spolu dobre a ja potrebovala spolecnost. Po par tydnech lzi o mem statusu jsem se odhodlala a rekla mu pravdu. Jsem tu nelegalne. Rekl ze to tusil, ale kupodivu me neodsoudil. Znal muj pribeh s Markem a respektoval moje rozhodnuti ho nenahlasit. To se ale zmenilo jakmile byl svedkem mych neustalych depresi a place po kazdem hnusnem vzkazu co mi Marek nechal. Rekl ze bud to s nim vyresim a nebo me opousti. Ze se nebude dal divat jak se nechavam nicit. Mel pravdu. Zavolala jsem Markovi a rekla mu ze si s nim potrebuju osobne promluvit. Potkali jsme se v baru a vypadal hrozne. Tahl z nej alkohol a byl cely pohubly. Rekla jsem mu ze mu davam posledni sanci. Ze ma tyden na to mi vratit co mi dluzi a ze jestli mi necha jeste jednu hnusnou zpravu tak ho udam na policii. Zacal rvat ze jemu nikdo vyhrozovat nebude. Zvedla jsem se a odchazela. Chytl me za ruku a rekl ze by jsme se mohli jeste jednou pomilovat. Naposledy. Uplne se zblaznil..

Druhy den mi nechal nekolikaminutovou zpravu ze si najal lidi co me a Ryana zastreli jestli se u nej doma objevi policie. Ze mame nosit neprustrelne vesty a davat si do oken pytle s piskem. Vsechno dokonce zopakoval v anglictine aby tomu i Ryan rozumel. To byla posledni kapka. Ryan rekl ze bud pujdu na policii a nebo je mezi nami konec. Ujistil me ze me nikdo nedeportuje, ze tak to nefunguje. A tak jsem sla. Chtela jsem jen aby dali Markovi zakaz priblizeni a aby mi nemohl volat. Jenze kdyz jsem jim povedela cely pribeh, zavolali detektivy a zacal nekolikahodinovy vyslech. Ukazala jsem jim fotky a zpravy. Mela jsem tolik dukazu, ze nebyl pochyb ze mluvim pravdu. Rekli mi ze Marka okamzite najdou a zavrou a ze se uz nemusim bat. A pak prisla otazka, ktere jsem se bala. “Proc jsi to vsechno nenahlasila hned po te, co se to stalo?” “Proc jsi to nechala zajit tak daleko?” Chvili jsem premyslela co odpovedet, ale bala jsem se lhat na policejni stanici a tak jsem ze sebe vypravila co me tizilo na prsou uz nekolik let. PROTOZE JSEM TU NELEGALNE A BALA JSEM SE ZE ME DEPORTUJETE!
Pane Boze! Co jsem to rekla. Jsem to ale husa! Pani policistka se mi podivala hluboko do oci, usmala se a rekla “Toho se bat nemusis. Nejen ze te nedeportujeme, my ti pomuzeme ziskat legalni pobyt a pokud vse dobre dopadne i Americke obcanstvi.”

A tak se take stalo. Marka sice zavreli jen na den a pak ho pustili na kauci. Rodice mu poslali sve uspory a on si najal dobreho pravnika, ktery mu pomohl snizit obvineni a vyvazl jen s podminkou a zakazem se ke mne priblizit nebo me kontaktovat na dva roky. Me poslali do agentury pro obeti domaciho nasili ( www.sanctuaryforfamilies.org), kde mi nejen zadarmo vyridili veskere papiry nutne k legalizaci, ale take mi zaplatili skodu, kterou mi Marek zpusobil, poskytli psychologa, nabidli financni pomoc s bydlenim a co je pro me nejdulezitejsi, prijali me do programu ktery promaha zenam v moji situaci ziskat praci v narodnich spolecnostech, svetovych investicnich bankach nebo pravnickych firmach, ktere tuto agenturu podporuji. Prihlasili a uhradili mi pocitacove kurzy, ktere k moji vysnene profesi potrebuju, naucili me jak napsat zivotopis a jak zvladnout pracovni pohovor. Jak podat svoje zkusenosti z predchozich mist, ktere se zdaji uplne nerelevantni v muj prospech, jak se spravne oblekat, jak vystupovat a celkove me pripravili na novy zivot.

Dnes je to vice nez tri roky od toho osudneho dne. S Ryanem nam to pres vsechny rozdily klape, mame krasny byt, ja konecne i svoje prvni auto, spoustu novych pratel, celou radu skvelych zazitku, jezdime na vylety, uzivame si jeden druheho a tesime se na to co prijde. Skolu budu mit skoncenou za par tydnu, ale uz ted se citim pripravena. Jsem si jista, ze moje nova prace bude uzasna. Mam pocit ze muj zivot teprve ted zacina. A ze bude lepsi a lepsi!
A jak dopadl Marek? Spatne. Svoji pritelkyni si po par mesicich vzal za zenu, ale jeho zarlivost, drogy a alkohol jejich vztah znicily ani ne po dvou letech. O tom, jak se doma mlatili si vypraveji vrabci na strese do dnes. Netrvalo dlouho a Marek byl zatcen a obvinen z ruznych trestnych cinu a aby se vyhnul vezeni, utekl zpatky do Cech. Po dvaceti letech, bez jedineho dolaru, zavisly na drogach. Nemuzu si pomoct, ale je mi ho lito. Porad nemuzu zapomenout na toho Marka, ktereho jsem potkala a milovala. Byl tak hodny, pozorny. Nemel nic spolecneho s tim clovekem co se z nej stal. Kez by si nechal pomoct.

Lucie