Vaše příběhy

//Vaše příběhy

Cesta může být cíl

I cesta může být cíl

V této sekci si můžete přečíst autentické příběhy související s tématem domácího násilí nebo se touto formou sami podělit o své zkušenosti. Příběhy budou postupně přibývat a mohou pomoci k pojmenování i řešení nastalé situace… nebo prostě jen inspirovat.

Své příběhy posílejte na adresu redakce@casrobinsonu.cz. Vybrané příběhy budeme pravidelně zveřejňovat, v případě nutnosti po redakční úpravě.

5 08, 2016

Stigma z dětství

Publikováno 5. 8. 2016|Vaše příběhy|

Mám dobrého kamaráda, s nímž jsme se potkali před lety v jedné práci. I když už oba děláme něco jiného, stýkáme se dodnes. Je to velmi upřímný a v jádru laskavý člověk, i když trpí výkyvy nálad a mívá občas problém s alkoholem, takže se musí dost hlídat. Mnoho lidí, třeba bývalých kolegů, ho dost [...]

2 02, 2016

Kde to začíná?

Publikováno 2. 2. 2016|Vaše příběhy|

S mojí dcerou jsme v poměrně pravidelném kontaktu, ale většinou řešíme aktuální provozní věci. Teď o víkendu jsme měly na sebe více času. Jely jsme na trh nakoupit zeleninu. Při povídání o všem možném se mě zeptala, jestli mě může požádat o radu. Jasně, že mohla. Říkala, že by si chtěla koupit nový mobil, našetřila si [...]

1 02, 2016

Náplast na komplexy

Publikováno 1. 2. 2016|Vaše příběhy|

Můj přítel (vlastně po nějakou dobu byl i snoubenec, tak daleko jsme to dotáhli) je z velmi složitého rodinného zázemí a odjakživa měl nízké sebevědomí, což se snažil všemožně maskovat. V lepším případě se jednalo o to, že se vytahoval a všemožně machroval - ať už v oblasti sportovních výkonů nebo třeba výdrže v pití [...]

10 12, 2015

A o slepicích mi nelži!

Publikováno 10. 12. 2015|Vaše příběhy|

Se spolužačkou jsme se od vysoké školy potkaly až na třídním srazu po dvaceti letech. Nebyly jsme vysloveně nejbližší přítelkyně, ale určitě jsme měly na co navázat. Domluvily jsme se, že si co nejdříve naplánuji výlet do Karlových Varů, kde bydlí. Tak se i stalo. Jak jinak to mohlo dopadnout, když jsme se tak dlouho [...]

31 10, 2015

Ani nevím jak

Publikováno 31. 10. 2015|Vaše příběhy|

S dnes už bývalým přítelem jsem se seznámila na procházce se psem. On venčil svého psa, já psa kamarádky, která byla po operaci. On se mi od začátku líbil... no, spíš mě silně přitahoval, takže jsem venčila čím dál ochotněji a procházky trvaly déle. Druhé setkání se odehrálo v baru, což mě možná mělo varovat. [...]

16 07, 2015

„Dorota“

Publikováno 16. 7. 2015|Vaše příběhy|

S mojí letitou kamarádkou a spolubydlící jsme již nějakou dobu a nepřímo svědky smutnému případu. V domě (v paneláku na sídlišti), kde si pronajímáme byt, bydlí manželský pár staršího věku, tipovala bych nějak těšně před důchodem. Žena vypadá mladší než muž. Vypadá to, že ani nemají děti. Muž působí, že trpí nějakou duševní poruchou, kamarádka, která [...]

14 07, 2015

Dokud nás smrt nerozdělí

Publikováno 14. 7. 2015|Vaše příběhy|

Příběh, o který se chci podělit není můj, ale krásně ukazuje, že všechny scénáře jsou téměř stejné. Pokusím se ho popsat ne tak, jak vznikl, ale tak jak jsem ho zaznamenala z pohledu desetiletého dítěte. Ležela jsem ve svém pokoji a probudilo mě kňučení štěněte. Posadila jsem se na posteli, a slyšela z chodby mluvit [...]

13 06, 2015

„Kéž by si nechal pomoct.“

Publikováno 13. 6. 2015|Vaše příběhy|

Muj pribeh zacal pred peti lety v USA. Zila jsem tu tou dobou uz par roku nelegalne, ale pomerne spokojene. Vetsina mych kamaradu i pritel byli v te same situaci. Byl to normalni, trochu fadni zivot. Az do doby nez jsem potkala Marka. Obdivovala jsem ho od zacatku. Byl vysoky, sarmantni, vtipny... a zasnoubeny. Stejne [...]

28 05, 2015

Mléko a sýr

Publikováno 28. 5. 2015|Vaše příběhy|

Mé dceři je čtyřiadvacet, nedávno se nám vrátila domů po tom, kdy dva roky bydlela s přítelem. Byl divnej… Třeba smetl drobky a prach na lopatku a lopatku se smetáčkem nechal ležet u lednice. A pak sledoval, za jak dlouho to ona vysype do koše a když ne, tak jí vynadal. Nebo přišli z nákupu, [...]

28 05, 2015

Jak já jsem byla pitomá…

Publikováno 28. 5. 2015|Vaše příběhy|

Ta příhoda je už letitá, ale když si na ni vzpomenu, i tak se divím, jak jsem tehdy byla pitomá. Je tak letitá, že ten, který s námi chodil, nebyl nazýván “můj přítel”, ale “můj kluk”. Měli jsme tehdy rande na stanici autobusu na Harfě – kdo to tam zná, ví, že mezi autobusovými zastávkami [...]

Schovej mě