Brett Welch říká, že si všimla, že děti, které se ve škole příliš předvádějí, mají doma často velmi tvrdé prostředí. A vysvětluje: “A místo toho, aby si řekly o pomoc, začínají být nebezpečné. Patnáctkrát se dovolí, že by chtěly jít na toaletu. A když nemohou, zvyšují hlas. V ojedinělých případech mohou začít házet i židle.”
U dětí, které jsou svědky domácího násilí, je mnohem větší pravděpodobnost, že budou mít ve škole problémy, včetně problémů s chováním a to i takových, že jsou agresivní na spolužáky a šikanují je.

Brett Welch rozumí tomu, proč to tak je: “Škola je místo, kde se takové dítě cítí být silné, zatímco doma je zcela bezmocné.”
Když je Brett Welch ve škole, stojí u dveří, když žáci odcházejí.
Říkám jim, že je prostě mám ráda”, říká Brett Welch. “Protože je to přesně to, co potřebují slyšet, aby byli schopni zvládnout to, co je čeká doma.”

A jak Brett Welch, tak Scott Carrell se shodují na tom, že když se dítěti zlepší domácí prostředí, je zlepšení hned vidět i ve škole – nejen u něj, ale i u jeho spolužáků.

 

National Public Radio (NPR) – seriál o duševním zdraví ve školách

Každé pondělí ráno stojí školní psycholožka Brett Welch z Harvieovy základní školy v distriktu Henrico ve Virgínii před dveřmi své kanceláře a kontroluje přicházející děti. “První, co kontroluji, jsou jejich tváře”.

Hledá stopy po strachu, bolesti nebo zlosti. “Děti mohly o víkendu doma prožít nějaký incident”, říká Welch. “Pro mnoho z našich dětí je to běžná realita.”

Pro ně, ale také pro mnoho dalších dětí v USA.  Ačkoliv je ovtížné získat přesné číslo, odhady předpokládají , že ročně je domácímu násilí vystaveno 10 až 20 procent dětí.

Nová data potvrzují to, co mnozí učitelé i školní poradci už dávno vědí: ačkoliv se takové násilí děje mimo školu, přesto má na dění ve škole velký dopad. Ubližuje nejen dětem, které jsou svědky domácího násilí, ale také jejich spolužákům. Projevuje se to nejen v horších výsledcích testů, ale i slabší docházkou a nižším počtem absolventů. Tento vliv nekončí absolutoriem školy – projevuje se i nižším výdělkem v zaměstnání.

“Je to smutné povídání”, říká ekonom Scott Carrell z University of California v Davisu, který se tímto jevem zabýval více než deset let. Říká ale také to, že on a jeho kolegové – ekonomové Mark Hoekstra a Elira Kuka – našli jednu věc, která může zlepšit situaci. Nejen v dané rodině, ale i pro všechny spolužáky takového dítěte. Co je to? Oznámení, že došlo k domácímu násilí.

Násilí doma, narušení školy

Brett Welch říká, že si všimla, že děti, které se ve škole příliš předvádějí, mají doma často velmi tvrdé prostředí. A vysvětluje: “A místo toho, aby si řekly o pomoc, začínají být nebezpečné. Patnáctkrát se dovolí, že by chtěly jít na toaletu. A když nemohou, zvyšují hlas. V ojedinělých případech mohou začít házet i židle.”

U dětí, které jsou svědky domácího násilí, je mnohem větší pravděpodobnost, že budou mít ve škole problémy, včetně problémů s chováním a to i takových, že jsou agresivní na spolužáky a šikanují je.

Brett Welch rozumí tomu, proč to tak je: “Škola je místo, kde se takové dítě cítí být silné, zatímco doma je zcela bezmocné.” Často pracuje s takovými dětmi – samostatně anebo v malých skupinkách. Chce, aby měly aspoň jeden vztah takový, kde “Cítí, že je jim nasloucháno, jsou respektovány a vědí, že se o ně někdo zajímá. To jim může pomoci všechno změnit.”

Bohužel nemáme dost výchovných poradců, jako je Brett Welch, mnohé státy nevyžadují, aby základní školy měly výchovné poradce. A i tam, kde jsou požadováni, může být takových případů tolik, že jeden výchovný poradce působí na více školách a má na starosti více než tisíc studentů.

Brett Welch je tak vytížená, že může být na Harvieově základní škole jen dva dny v týdnu. Ale děti potřebují její podporu kdykoliv – zvláště pak rána jsou klíčovým obdobím dne. Brett Welch říká, že nejkritičtějších je prvních deset minut po tom, co děti přijdou do školy.  Pokud je dokáže v tu dobu pochytit a dát jim najevo, že je tu někdo, kdo jim naslouchá, může je to ovlivnit na celý den – je i jejich spolužáky.

Vliv na spolužáky

Brett Welch také ví, že stačí, aby jedno dítě ve škole nemělo svůj den a ovlivní to všechny osttaní děti ve třídě. “Takové dítě si žádá příliš mnoho učitelovy pozornosti a to narušuje výuku i průběh celého dne.” A to je pak samozřejmě vidět na práci žáků.

Zkušenost Scotta Carrella potvrzuje zjištění Brett Welch. Použil mnoho způsobů hodnocení – výsledky testů, počet přestupků proti disciplíně i počet žáků, kteří školu zdárně dokončili – a porovnal je s tím, kolik rodičů dostalo soudní příkaz omezující jejich kontakt s rodinou.

Pak porovnal počet případů domácího násilí a těchto soudních příkazů na všech školách. Na školách pro nejchudší bylo takových případů desetkrát více, než na školách pro bohaté. Aby se však ujistil, že to není jen vliv chudoby, přišel s chytrým řešením.

Sledoval sourozence, kteří chodí do stejné školy, ale jeden z nich má spolužáka, který bojuje s domácím násilím, zatímco druhý nikoho takového ve své třídě nemá. Jeho data jsou výsledkem pozorování po dobu téměř dvou desetiletí a Carell z nich vyvodil, že spolužáci mají velký vliv na to, jak žáci pracují a chovají se ve škole i mimo ni. A sledoval také, kolik si studenti vydělávají, když školu opustí. Zjistil, že narušovaná výuka na základní škole vede k tomu, že takoví žáci mají ve věku 24 až 28 let mzdu nižší o 3 až 4 procenta.

Carrell říká, že tato čísla hovoří jasně – je-li ve třídě 25 žáků, jsou to 3-4 procenta poklesu mzdy pro každého z nich. A k tomu, pokud je ve třídě více žáků z problematických rodin, výsledky testů jsou horší a horší a pokles příštích mezd narůstá s každým dalším takovým problematickým dítětem.

Carrell pak vysvětluje, jak rozpoznání této souvislosti umožní spravedlivý přístup ve školách i jednotlivých třídách: v ideálním případě tak, že se podaří zamezit koncentraci problémových žáků v jedné třídě nebo škole. Klíčovou informací pak je to, že “společnost má oprávněný zájem na pomoci rodinách s problémem domácího násilí, protože čím více pomůžeme druhým, tím lépe na tom budou i naše děti.”

Co se dá dělat po zlepšení situace?

Carrell a jeho kolegové přicházejí s něčím, co skutečně pomůže: rodiče nahlašující domácí násilí, po němž se situace zlepší. Carrell říká, že pro to, aby to fungoval, musí spolupůsobit tři věci: 1) násilí v rodině může být zastaveno, 2) někdo dospělý se rozhodne, že pomůže změnit k lepšímu život dítěte, 3) budou zapojeni lidé jako Brett Welch.

Ohlašování domácího násilí nutí školu zbystřit pozornost, samozřejmě to znamená i zapojení výchovných poradců. Welch říkala studentům, jak najít v domě bezpečná místa, pracuje s nimi na zvládání hněvu, pomáhá dětem zvládat emoce.

Vickie Fahed, učitelka v mateřské školce Harvieovy školy, říká, že jasně vidí vliv Bretty Welch na děti. Když má ve třídě zlostné nebo vyrušující dítě, pošlou ho za Brettou Welch, aby se na něj podívala. A dodává k tomu: “Dítě se pak vrací uvolněné a klidné.”

Když je takové dítě v pohodě, celá třáda se pak může soustředit. To se pak samozřejmě promítne do lepších výsledků testů i lepších závěrečných zkoušek pro dané dítě i jeho spolužáky.

To vše je skvělé – alespoň v pondělky a čtvrtky, kdy je Bretta Welch ve škole. “Hned poznáme, když tu není”, říká Fayed. “Je to velký rozdíl. Jsme na tom takhle: “Ona tu dnes není? OK, počkáme do zítřka.”

Když je Brett Welch ve škole, stojí u dveří, když žáci odcházejí.

Říkám jim, že je prostě mám ráda”, říká Brett Welch. “Protože je to přesně to, co potřebují slyšet, aby byli schopni zvládnout to, co je čeká doma.”

A jak Brett Welch, tak Scott Carrell se shodují na tom, že když se dítěti zlepší domácí prostředí, je zlepšení hned vidět i ve škole – nejen u něj, ale i u jeho spolužáků.

 

Zdroj