Na začátku projektu Robinsonů jsme si byly vědomy toho, že u projektu prevence domácího násilí budou hrát lidské vztahy s jeho podporovateli zásadní úlohu. Je to jednoduché – u podpory cyklistického závodu, fotbalového mužstva, volejbalového oddílu se dá vyčíslit, kolik peněz stojí oslovení tisíce lidí, kteří se o té podpoře dozvědí. Stačí spočítat lidi podél trati či na stadionu a připočítat k nim ty, kteří sedí u televizní obrazovky a je jasno. Ale jak chcete spočítat lidi, kterým Robinsoni otevřeli oči a umožnili jim včas utéci z patologického vztahu? Těžké…

S nutností emocí a empatie jsme počítaly, nicméně překvapilo nás to, kolik Robinsoni získávají soukromých donátorů. Josef Fidler, viceprezident Sudop Group, byl druhým člověkem v historii Času Robinsonů, který uvěřil naší myšlence natolik, že se rozhodl podpořit nás svými soukromými penězi. To bylo v roce 2015. Rok se s rokem sešel a pan Fidler se rozhodl nás podpořit znovu. Tentokrát už ne za sebe, ale spolu s celou svou rodinou – manželkou Zuzanou, dcerou Kateřinou a synem Janem. Povýšil tak donátorství ještě o stupínek výše. I v tom smyslu, že fungující rodina je pro všechny své členy zárukou toho, že jich se domácí násilí týkat nemůže. V rodině původní ani v těch v dalších generacích…

– Co Vás k nám přivedlo? –

“Úplně doslovně řečeno mě k vám přivedl můj syn Jan, kterého jste lidsky zaujaly. Ale jinak samozřejmě vědomí toho, že když se člověku daří, má nejen možnost, ale i povinnost část svých peněz věnovat na bohulibé účely. Což pro mě znamená: na účely, které přímo pomáhají lidem – a domácí násilí já opravdu nemám rád.

Druhým podstatným důvodem bylo to, že jsem věděl, že ty první peníze půjdou na vydání románu Pavlíny O`Toole Čas Robinsonů. Nemám rád takové ty všeobjímající nadace – tady jsem věděl, že to je na konkrétní věc, že vím, co s těmi penězi uděláte.

Nedávno u nás ve vsi, kde máme chalupu, spadla zvonička. Zaplatil jsem návrh a pak projekt nové zvoničky, obec udělal výběrové řízení na stavební firmu, která zvoničku postavila, nechali jsme odlít zvon. I tady jsem, stejně jako u Robinsonů, věděl, na co ty mé peníze půjdou, a to je pro mě podstatné.”

– Proč jste se rozhodl v podpoře Robinsonů pokračovat, dokonce s celou rodinou? –

“Protože ten projekt se dobře rozjel, baví mě, že chystáte i vlastní divadelní hru (pozn.: Protimanželská poradna – aneb komedie o domácím násilí) nebo knihu o úloze přátelství a síle jeho pomoci, pravidelně nás o všem informujete. Tak proč v tom nepokračovat?

Naše děti jsou už dospělé, mají vlastní rodiny a své děti. Ale já jsem už v jejich dětství věděl, že nejlepší výchova je příkladem. Mám to od svého tatínka a i když je to možná starosvětské, nemůžu něco kázat a chovat se pak jinak, to bych se zesměšnil.”

– Setkal jste se někdy sám s domácím násilím? –

“V rodině samozřejmě ne, ale napamatuju si takový případ ani u nás ve firmě. Snad je to i tím, že jsme vždycky velmi dbali na firemní kulturu. Včetně toho, že – jak nemám rád genderové vidění světa – ze tří členů představenstva je jedna žena, finanční ředitelka firmy a že ženy vedou tři z deseti našich odborných středisek, ačkoliv dopravní stavitelství je více mužský obor. Nikdo nám to takhle nenařizoval, vyplynulo to z naší firemní kultury.”

 

Pavlína O`Toole, Jana Smetánková